Osobnosti
Rozhovory s osobnostmi hudebního a kulturního světa, našimi partnery i věrnými posluchači. Poznejte blíže sólisty, dirigenty a členy České filharmonie, seznamte se s jejími podporovateli a objevte příběhy lidí, které spojuje láska k hudbě.
Rozhovory s osobnostmi hudebního a kulturního světa, našimi partnery i věrnými posluchači. Poznejte blíže sólisty, dirigenty a členy České filharmonie, seznamte se s jejími podporovateli a objevte příběhy lidí, které spojuje láska k hudbě.
Česká filharmonie zahájí v prosinci zbrusu nový cyklus C. V sérii čtyř večerních a odpoledních koncertů nabídne posluchačům méně hutné partitury, tedy skromnější zvuk, v němž ještě lépe vyniknou hráčské kvality členů orchestru a jež sympaticky lahodí prostoru Dvořákovy síně. Ač se jedná o komorní skladby, jejich obsazení je velkolepé. Ve dnech 13. – 15. prosince se před orchestr poprvé postaví legenda historicky poučené interpretace, italský flétnista a dirigent Giovanni Antonini, jehož jméno je už více než třicet let neodmyslitelně spjaté se jménem barokního souboru Il Giardino Armonico. Na programu bude Předehra C dur „V italském stylu“ Franze Schuberta, „Pražská“ symfonie Wolfganga Amadea Mozarta a Symfonie „Hodiny“ Josepha Haydna.
Už delší dobu bojuje Česká filharmonie s omezenou kapacitou pódia Dvořákovy síně při provozování skladeb vyžadujících opravdu početné obsazení orchestru. S příchodem nového šéfdirigenta Semjona Byčkova, respektive již při tvorbě dramaturgie 123. sezony a při debatování o výhledech na sezony příští opět tento problém vyvstal. Semjon Byčkov je umělcem, který nerad dělá kompromisy. Pokud chce provozovat „velké“ skladby, chce dostát všem jejich požadavkům. A tak požádal vedení České filharmonie, aby se pokusilo vymyslet řešení, které by alespoň pro ty nejvíc žádoucí případy zajistilo větší pódium.
Pro orchestrální hráče je hra v komorním tělese vítanou změnou, také očistou a určitě i potěšením. Koncertní mistři a první hráči orchestru České filharmonie, a to v souladu s cíli tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, přišli ještě za jeho života s podnětem, který přesně sem směřoval. V nové sezoně se nyní stává skutečností.
Šéfdirigentka Helsinské filharmonie a hlavní hostující dirigentka Los Angeles Philharmonic. Přestože se velmi ráda a dobře věnuje interpretaci současné hudby, pro svůj pražský debut s Českou filharmonií připravuje mozartovský program. Poslechnout si ho můžete 5. května v Rudolfinu na abonentním koncertu řady O.
Ve středu 11. dubna 2018 uplynulo 110 let od narození dirigenta Karla Ančerla. Česká filharmonie, jejímž šéfdirigentem byl v letech 1950–1968, mu v těch dnech věnovala tři své abonentní koncerty pod taktovkou Jakuba Hrůši. Na programu byla díla Zoltána Kodályho, Ludwiga van Beethovena a Sergeje Prokofjeva. Přesně ve výroční den položili zástupci rodiny, rodné obce Tučapy a České filharmonie květiny u Ančerlova hrobu na Vyšehradském hřbitově. Samotným výročím ovšem ančerlovské dění rozhodně neutichá!
Mahler a Čajkovskij. To především. Ale také Berio, Glanert, Stravinskij, Schubert, Janáček, Smetana, Dvořák, Martinů. Vítejte ve výčtu skladatelských jmen, která zvolil Semjon Byčkov pro svoji první koncertní sezonu v roli šéfdirigenta České filharmonie. Pro orchestr to bude sezona 123. a kromě Semjona Byčkova se v ní představí plejáda dalších skvělých jmen i nové cykly.
Dame Mitsuko Uchida patří k oněm oslnivým královnám klavíru, jejichž záře nijak nebledne vedle mladších, dravějších a v kariéře rychlejších kolegyň. Svou první Gramophone Award získala v roce 1989 a od té doby udržuje své prsty v pianistické první lize. Prahu okouzlila před dvěma lety úchvatným vystoupením s mezzosopranistkou Magdalenou Koženou, v letošní sezoně se ve dnech 28.–30. března představí s Českou filharmonií a dirigentem Jakubem Hrůšou v Koncertu pro klavír op. 42 svého oblíbeného autora Arnolda Schönberga.
Česká filharmonie se ze své podstaty symfonického orchestru hudbě období baroka repertoárově nevěnuje. Přesto jedno z vrcholných děl Johanna Sebastiana Bacha, duchovní oratorium pro sólové hlasy, dvojitý sbor a dvojitý orchestr Matoušovy pašije, v její sezoně zazní. Stane se tak v rámci vzdělávací řady pro dospívající a dospělé posluchače Čtyři kroky do nového světa. Nečeká vás jen poslech, nýbrž i osvěta, výklad o kontextu a zhudebnění, tak jako vždy, když před vámi stanou pánové Petr Kadlec a Marko Ivanović.
Asi jste si všimli, že na koncertech nejste s hráči sami. Jsou tady fotografové. Snaží se nerušit, ale přece jen je koutkem oka vidíte a možná jen tiše trpíte. Petra Hajská a Petr Kadlec. Dvě rozdílné osobnosti, dva umělecké přístupy.
They play music all day, and when they want to relax in their spare time, they... play music. This is a common feature of chamber ensembles of the Czech Philharmonic Orchestra, which since the summer of 2017 have been presented to the general public in Suk Hall of the Rudolfinum.
„V Bělohlávkovi a České filharmonii si vybrala ideální partnery,“ napsal do The Sunday Times Hugh Canning v recenzi nahrávky Dvořákova violoncellového koncertu, která se tehdy vyšplhala na nejvyšší příčky amerických žebříčků. Souznění Alisy Weilerstein s Českou filharmonií začalo právě při spolupráci na společné nahrávce a koncertech s ní spojených. V září 2013 zahájili festival Dvořákova Praha, v roce 2014 vyšla zmíněná nahrávka jak na zvláštním CD, tak v rámci kompletu s ostatními Dvořákovými koncerty a symfoniemi.
„Ha, ty naše slunce, Vyšegrade tvrd! Ty smělě i hrdě na příkřě stojieš, na skále stogeši, všem cuziem postrach!“ To jsou úvodní verše Písně pod Vyšehradem, kterou roku 1816 „nalezl“ Josef Linda, první z řady sporných památek, opředených hypotézami a mýty. Roku 1848 ji zhudebnil Eduard Hanslick, pozdější obávaný vídeňský hudební kritik; píseň zazněla v dramatu Ferdinanda Břetislava Mikovce Záhuba rodu Přemyslovského, které mělo premiéru 9. ledna 1848 ve Stavovském divadle. Hledání nedoložitelných souvislostí je chůzí po tenkém ledě, ale přesto si lze představit, že čtyřiadvacetiletý Bedřich Smetana některé z představení navštívil a představa hrdě se tyčícího Vyšehradu na skále nad Vltavou mu utkvěla v paměti.
Druhá polovina 122. sezony České filharmonie nabídne kromě koncertů a dalších projektů i vzpomínku na svého šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka. Dne 24. února by se dožil dvaasedmdesáti let a 31. května tomu bude rok od jeho předčasného odchodu. Při této příležitosti připravujeme výstavu do dvorany Rudolfina, v níž přiblížíme jeho osobnost, uměleckou činnost a poodhalíme vznik nejen profesionální vazby mezi ním a naším prvním orchestrem.
Celý den hrají hudbu, a když si ve volném čase chtějí odpočinout, tak… hrají hudbu. To je společný rys komorních souborů hráčů České filharmonie, které se od léta roku 2017 postupně představují širší veřejnosti v Sukově síni Rudolfina.
Nezávislá, moderní, přímočará. Prsty rychlé jako závodní auto, paměť jako stroj, cit pro filozofii, záliba v módě. To vše a mnohem víc se skrývá v osobnosti čínské pianistky Yuji Wang, která díky nejednomu záskoku dobyla světová pódia a od té doby nepřestává fascinovat. Úplně vším, co dělá. Na koncertech abonentního cyklu B České filharmonie zahraje ve dnech 6.–8. 12. za řízení dirigenta Semjona Byčkova Klavírní koncert č. 5 G dur op. 55 Sergeje Prokofjeva.
Šéfdirigentem České filharmonie bude od podzimu 2018 na pět let Semjon Byčkov. Byl vybrán, osloven a zvolen ve shodě mezi uměleckou radou a managementem orchestru i ve shodě s ministrem kultury. Rodák z Petrohradu, občan Francie a USA, je umělcem s mezinárodní pověstí. Už první ohlasy potvrdily, že je pro světové agentury umělcem na takové úrovni, kdy už se vůbec neuvažuje o národnosti. Okolnosti rychlého hledání a nalezení nástupce Jiřího Bělohlávka, jehož život se náhle uzavřel letos na jaře, přibližuje generální ředitel David Mareček.