Účinkující
Vasilij Petrenko dirigent
Rusko-britský dirigent Vasilij Petrenko proslul hlavně díky své pozici šéfdirigenta Liverpoolské královské filharmonie. V průběhu svého tamního patnáctiletého působení totiž zvedl celosvětovou prestiž nejen samotnému orchestru, ale i celé kulturní scéně města, které se mu odvděčilo udělením množství cen a čestných doktorátů. V roce 2021 se však rozhodl přijmout nové profesní výzvy a stal se hudebním ředitelem slavného Královského filharmonického orchestru v Londýně. S ním už za svou prozatím krátkou spolupráci zvládl v rámci rozsáhlých turné objet hlavní evropská města, Japonsko i USA, včetně velice vřele přijatého vystoupení v newyorské Carnegie Hall, či natočit symfonické nahrávky Šostakoviče, Rachmaninova a Elgara.
Vasilij Petrenko se narodil v roce 1976 v Leningradu (dnes Petrohrad), kde se mu také dostalo pozdějšího hudebního vzdělání: nejprve v nejstarší ruské hudební škole, Glinkově sborovém učilišti v Leningradu, a poté na leningradské konzervatoři. Právě zde se také zúčastnil mistrovských kurzů některých uměleckých autorit, jako byli Ilja Musin, Mariss Jansons nebo Jurij Těmirkanov. Svou kariéru započal jako dirigent v petrohradském Michajlovském divadle. Tehdy asi netušil, že jednou bude dirigovat opery například na festivalu v Glyndebourne, Bavorské státní opeře či v newyorské Metropolitní opeře, že se stane jedním z nejvyhledávanějších koncertních dirigentů či uměleckým ředitelem Královského filharmonického orchestru.
Cestu vzhůru si tento dnes již dvojitý držitel titulu „Umělec roku“ časopisu Gramophone razil nejen spoluprací s významnými orchestry, ale také skrz závazky na pozicích šéfdirigenta či uměleckého ředitele. V tomto ohledu působil u Filharmonického orchestru Oslo, se kterým má na kontě mj. řadu symfonických nahrávek, dále u Orchestru mladých Evropské unie, Národního orchestru mládeže Velké Británie, Orquesta Sinfónica de Castilla y León či Státního akademického symfonického orchestru Ruské federace J. F. Světlanova. Kromě toho na úrovni hostování spolupracoval se známými světovými orchestry, mezi které patří například Orchestr lipského Gewandhausu, Berlínští filharmonikové, Londýnský symfonický orchestr, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia či s množstvím prestižních orchestrů Severní Ameriky. S Českou filharmonií je spojován převážně díky velice úspěšnému zahájení festivalu Pražské jaro v roce 2012.
Na dnešním koncertě nahradí Vasilij Petrenko v rekordním čase dirigenta Tugana Sochijeva, a to beze změny programu. Všechny skladby už má na svém repertoáru řadu let a Musorgského Obrázky z výstavy dokonce přes čtyřmi lety nahrál s (tehdy ještě) „svou“ Liverpoolskou královskou filharmonií. Návštěvu Prahy tak stihne mezi vystoupeními v Číně a v Bulharsku. Kromě toho Petrenka tuto sezonu čeká ještě například debut s NDR Elbphilharmonie Orchester či turné s Královským filharmonickým orchestrem po Evropě a USA.
Skladby
Béla Bartók
Dřevěný princ, malá suita pro orchestr, op. 13
Leoš Janáček
Sinfonietta
Sinfonietta je posledním orchestrálním dílem Leoše Janáčka, dokončil ji roku 1926. Poprvé byla provedena 26. června téhož roku za řízení Václava Talicha v rámci VIII. všesokolského sletu v Praze Českou filharmonií v pražském Obecním domě. Původní název byl Vojenská sinfonietta, premiéra se uskutečnila pod názvem Sletová sinfonietta. Janáček skladbu označil jako reminiscenci zážitků první světové války a pocitů při vyhlášení Československé republiky, jak je zformuloval ve vzpomínce na brněnské zážitky ve svém fejetonu v Lidových novnách z 24. prosince 1927: „A tu jednou zřel jsem město v zázračné přeměně. [...] Nad městem vykouzlena zář svobody, znovuzrození 28. října 1918! Vzhlížel jsem se v něm, patřil jsem jemu. A třesk vítězných trubek, svatý klid zalehlého v Úvozu Králové kláštera, noční stíny a dech zelené hory, a vidění jistého rozmachu a velikosti města rodil se v mé sinfoniettě z toho poznání, z mého města Brna.“ Skladba byla nejprve určena k provozování pod širým nebem, postupně se však rozrostla v dílo s plným symfonickým aparátem. Programní názvy vět (Fanfáry, Hrad, Králové klášter, Ulice a Radnice) skladatel později vypustil. Dílo je věnováno britské spisovatelce a mecenášce Rose Newmarch, která roku 1926 zprostředkovala Janáčkův umělecký zájezd do Anglie.
Igor Stravinskij
Petruška, koncertní provedení hudby k baletu (verze 1911)