Česká filharmonie • Helsinky

Karen Gomyo, houslistka s japonskými kořeny, je jednou z předních osobností světové hudební scény. Prostřednictvím emotivních a upřímných vystoupení uchvacuje publikum a navazuje s ním hluboké spojení. Ke hře na housle ji inspirovala houslistka Midori, kterou slyšela ve svých pěti letech na koncertu v Montrealu. Zásadní okamžik přišel o čtyři roky později, kdy dostala příležitost hrát na mistrovských kurzech legendární pedagožky Dorothy DeLay – ta ji následně pozvala, aby u ní studovala na Juilliard School, kam Karen Gomyo nastoupila ve svých deseti letech. Velice důležitý na její hudební cestě pro ni byl také houslista Mauricio Fuks.

Jako sólistka se představila za doprovodu četných orchestrů, v sezoně 2025/2026 se jednalo například o Newyorskou filharmonii, Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Národní tchajwanský symfonický orchestr, Residentie Orkest v Haagu a Malajskou filharmonii. S Českou filharmonií a Semjonem Byčkovem se představila během covidové pandemie v letech 2020 a 2021, kdy probíhaly koncerty v omezeném režimu. Naposledy v Česku zazářila na jaře 2025 během závěrečného koncertu sezony Janáčkovy filharmonie Ostrava; publikum nadchla svým výkonem ve Dvořákově Houslovém koncertu a moll pod taktovkou Gilberta Vargy.

Karen Gomyo je činná i v oblasti komorní hudby – vystoupila s celou řadou umělců, mimo jiné s mezzosopranistkou Susan Graham, klavíristou Enricem Pace, houslistou Daishinem Kashimoto, violoncellistou Julianem Steckelem, flétnistou Emmanuelem Pahudem, trumpetistkou Tine Thing Helseth nebo kytaristou Ismo Eskelinenem, s nímž nahrála duetové album Carnival u vydavatelství BIS Records.

Když jí bylo čtrnáct let, slyšela poprvé hudbu Ástora Piazzolly, se kterou ji seznámila její maminka. Okamžitě ji zaujala a dodnes je milovnicí a interpretkou tanga nueva. Spolupracovala s Piazzollovým dlouholetým pianistou a legendou tanga Pablem Zieglerem, stejně jako s hráči na bandoneon Héctorem del Curtem, JP Jofrem a Marcelem Nisinmanem. V roce 2021 vydala album A Piazzolla Trilogy, které nahrála se smyčcovým souborem Orchestre National des Pays de la Loire a kytaristkou Stephanie Jones.

Každou sezonu uvádí dílo některého žijícího skladatele – patří mezi ně například houslový koncert Adrano od Samyho Moussy, Koncert č. 2 Mar’eh od Matthiase Pintschera, Koncert pro housle, trubku a orchestr YEAR 2020 od Xi Wanga nebo Komorní koncert Samuela Adamse – všechna tato díla uvedla v premiéře s předními severoamerickými orchestry.

Karen Gomyo se jako houslistka, moderátorka a vypravěčka podílela též na dokumentárním filmu o Antoniu Stradivariovi s názvem The Mysteries of the Supreme Violin, který produkovala japonská televize NHK a který byl vysílán po celém světě na kanálu NHK WORLD.

Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahrnující kompletní nahrávku skladatelových symfonií a klavírních koncertů, na niž navázaly koncerty a zahraniční rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se česká tvorba stala hlavním tématem významných evropských a amerických vystoupení, včetně třídenní rezidence v Carnegie Hall. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahrál Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákovy symfonie č. 7, 8 a 9. V dubnu 2026 vydal PENTATONE komplet devíti dokončených Mahlerových symfonií, které Byčkov s orchestrem postupně nahrával od roku 2018 a uváděl v Rudolfinu i na zahraničních pódiích. 

V sezoně 2026/2027 se Byčkov s Českou filharmonií vrací k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle české hudby se zaměří především na díla Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova a Modesta Musorgského. Programy 131. sezony tak propojuje hudbu jeho původní vlasti s českou tradicí, která stojí v centru jeho působení v Praze.

Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Pravidelně hostuje u předních světových orchestrů a realizoval řadu nahrávek s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. K oceňovaným snímkům se Symfonickým orchestrem WDR v Kolíně nad Rýnem patří Brahmsovy symfonie i díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Höllera a Glanerta.

Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, kde studoval na konzervatoři u Ilji Musina. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V roce 1989 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Později působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a drážďanské Semperoper.

Pravidelně se věnuje také opeře. V posledních sezonách dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu v Bayreuthu a madridském Teatro Real a novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. V sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Jeho nahrávku Evžena Oněgina zařadil Opera Magazine mezi třicet nejlepších operních snímků všech dob a Wagnerův Lohengrin získal ocenění Album roku časopisu BBC Music Magazine.

Semjon Byčkov byl v roce 2015 vyhlášen Dirigentem roku v rámci International Opera Awards a v roce 2022 získal stejný titul od Musical America. Je držitelem čestného doktorátu Královské hudební akademie v Londýně a čestných dirigentských titulů u této instituce a Symfonického orchestru BBC. Pod jeho vedením získala Česká filharmonie v roce 2024 ocenění Orchestr roku časopisu Gramophone. Od 1. srpna 2026 je designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery a funkce se ujme v roce 2028.