Živou hudbu považuje Detlev Glanert za nenahraditelné magické spojení energie proudící mezi obecenstvem a umělci. Skladatel je podle něho médiem, kterým prochází svět, proto by měl v určitém bodě zmizet za svým dílem a uvolnit prostor sdílení. Až hudba skončí, můžou si posluchači na autora zase vzpomenout.
Na Detleva Glanerta si při plánování programu pravidelně vzpomíná jeho dlouholetý přítel Semjon Byčkov. V roce 2022 šéfdirigent České filharmonie uvedl v Rudolfinu Glanertovu Pražskou symfonii, napsanou na Byčkovovu objednávku. Svědomitějšího a lepšího advokáta skladby si autor podle Glanerta ani nemůže přát. A pochvaluje si i spolupráci s muzikanty: „Moje dosavadní zkušenost s Českou filharmonií byla opravdu skvělá, protože Češi nejenže zahrají novou skladbu se správnými notami, ale dokážou zahrát i její duši, její podstatu.“
Podstatnou část života trávil Semjon Byčkov už od dětství zájmem o Sergeje Rachmaninova: „Hrál jsem jeho klavírní hudbu, četl jsem o něm všechno, co jsem mohl najít, včetně jeho dopisů. Byla to posedlost. Pak jsem se ocitl na Leningradské konzervatoři, nejmladší ze všech dirigentů, a ostatní studenti se na mě dívali, jako bych byl jejich malý bratr. Velmi mile mi řekli, že ze své lásky k Rachmaninovi vyrostu. Nechápal jsem, proč bych to měl chtít!“
Mezi své nejoblíbenější Rachmaninovovy skladby řadí Byčkov Druhou symfonii z roku 1907: „To je samozřejmě úplně jiný Rachmaninov, mladý muž s naprosto šíleným talentem. Orchestrace je mimořádná: všechno je přehnané, ale to nepovažuju za problém, protože si myslím, že muž v tomto věku by věci přehánět měl. Byla by škoda vidět někoho tak mladého, jak se chová jako starý a moudrý. Když psal, měl naprosto jasno v tom, jak si přeje, aby hudba vypadala, bez ohledu na to, co dělali ostatní. To obdivuji, protože to vyžaduje hodně odvahy.“
Účinkující
Walter Hofbauer trubka
Jihlavský rodák Walter Hofbauer se hře na trubku začal věnovat v osmi letech. Patří mezi nejvýraznější talenty své generace. Po absolutoriu Pražské konzervatoře u Jiřího Jaroňka studoval na Akademii múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 2021. V průběhu studia exceloval v tuzemských i mezinárodních soutěžích. Jako 1. trumpetistu orchestru Pražské konzervatoře si ho Jiří Bělohlávek přizval k hostování na zahajovací koncert Pražského jara a následně k další spolupráci, kdy společně s PKF – Prague Philharmonia uvedli Haydnův koncert Es dur. Jako sólista vystoupil například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Plzeňskou filharmonií, Jihočeskou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Českou filharmonií pod taktovkou jejího šéfdirigenta Semjona Byčkova. V letech 2014–2021 byl členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a od sezony 2017/2018 Orchestru Opery Národního divadla. V České filharmonii nejdříve působil jako akademik, později jako host a nyní už jako člen orchestru na pozici 1. hráče. Věnuje se i komorní hře. S žesťovým kvintetem Prague BRASStet vyhrál v roce 2019 mezinárodní soutěž Jeju International Brass&Percussion Competition v Jižní Koreji. O rok později natočili společně debutové album JOY.
Semjon Byčkov šéfdirigent a hudební ředitel
Své působení ve funkci šéfdirigenta a hudebního ředitele České filharmonie zahájil Semjon Byčkov v roce 2018 koncerty věnovanými 100. výročí založení Československé republiky v Praze, Londýně, New Yorku a Washingtonu. V roce 2019 vyvrcholil Projekt Čajkovskij, zahrnující kompletní nahrávku skladatelových symfonií a klavírních koncertů, na niž navázaly koncerty a zahraniční rezidence. V rámci Roku české hudby 2024 se česká tvorba stala hlavním tématem významných evropských a amerických vystoupení, včetně třídenní rezidence v Carnegie Hall. Pro společnost PENTATONE Byčkov s Českou filharmonií nahrál Smetanovu Mou vlast, kterou BBC Music Magazine vyhlásil orchestrální nahrávkou roku 2025, a Dvořákovy symfonie č. 7, 8 a 9. V dubnu 2026 vydal PENTATONE komplet devíti dokončených Mahlerových symfonií, které Byčkov s orchestrem postupně nahrával od roku 2018 a uváděl v Rudolfinu i na zahraničních pódiích.
V sezoně 2026/2027 se Byčkov s Českou filharmonií vrací k repertoáru, který jej provází od počátků kariéry. Vedle české hudby se zaměří především na díla Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Rachmaninova a Modesta Musorgského. Programy 131. sezony tak propojuje hudbu jeho původní vlasti s českou tradicí, která stojí v centru jeho působení v Praze.
Semjon Byčkov přináší do repertoáru orchestru jedinečnou kombinaci vrozené muzikálnosti a přísné ruské pedagogiky. Pravidelně hostuje u předních světových orchestrů a realizoval řadu nahrávek s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, Philharmonia Orchestra, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris. K oceňovaným snímkům se Symfonickým orchestrem WDR v Kolíně nad Rýnem patří Brahmsovy symfonie i díla Strausse, Mahlera, Šostakoviče, Rachmaninova, Verdiho, Höllera a Glanerta.
Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradu, dnešním Petrohradu, kde studoval na konzervatoři u Ilji Musina. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny osmdesátých let žije v Evropě. V roce 1989 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie a hudebním ředitelem Orchestre de Paris. Později působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru WDR v Kolíně nad Rýnem a drážďanské Semperoper.
Pravidelně se věnuje také opeře. V posledních sezonách dirigoval Wagnerova Tristana a Isoldu v Bayreuthu a madridském Teatro Real a novou inscenaci Čajkovského Evžena Oněgina v Pařížské opeře. V sezoně 2026/2027 se vrátí také do londýnské Královské opery Covent Garden. Jeho nahrávku Evžena Oněgina zařadil Opera Magazine mezi třicet nejlepších operních snímků všech dob a Wagnerův Lohengrin získal ocenění Album roku časopisu BBC Music Magazine.
Semjon Byčkov byl v roce 2015 vyhlášen Dirigentem roku v rámci International Opera Awards a v roce 2022 získal stejný titul od Musical America. Je držitelem čestného doktorátu Královské hudební akademie v Londýně a čestných dirigentských titulů u této instituce a Symfonického orchestru BBC. Pod jeho vedením získala Česká filharmonie v roce 2024 ocenění Orchestr roku časopisu Gramophone. Od 1. srpna 2026 je designovaným hudebním ředitelem Pařížské opery a funkce se ujme v roce 2028.
Skladby
Detlev Glanert
Koncert pro trubku a orchestr (2018)
Sergej Rachmaninov
Symfonie č. 2 e moll, op. 27