Česká filharmonie • Variace

Jiří Vodička, jeden z nejvyhledávanějších českých houslistů, sólista, komorní hráč a v neposlední řadě koncertní mistr České filharmonie, na svůj talent upozorňoval již od dětství, když vítězně prošel mnoha soutěžemi (např. Kocianova houslová soutěž či Prague Junior Note). V roce 2002 získal rovněž cenu pro nejlepšího účastníka houslových kurzů Václava Hudečka, se kterým následně absolvoval desítky koncertů po celé České republice. Ve čtrnácti letech byl mimořádně přijat na vysokou školu, Institut pro umělecká studia v Ostravě, do třídy renomovaného pedagoga Zdeňka Goly; studium uzavřel v roce 2007 magisterským titulem. Soutěžní úspěchy se mu nevyhýbaly ani v dospělém věku, kdy zvítězil například ve světově proslulé soutěži Young Concert Artist (2008). 

Jako sólista spolupracuje s význačnými českými i zahraničními orchestry, například s Českou filharmonií, Prague Philharmonia, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Qatar Philharmonic Orchestra, Neue Westfalen Philharmonie či Wuhan Philharmonic Orchestra. Jeho interpretační činnost je však širší. V roce 2014 natočil pro Supraphon své debutové sólové album Violino Solo, v roce 2024 následovalo dvojalbum kompletního díla pro housle a klavír od Antonína Dvořáka, nahrané s klavíristou Davidem Marečkem, které si vysloužilo prestižní ocenění v zahraničních médiích, včetně časopisů Gramophone nebo Diapason. 

Milovníci crossoverů ho mohou slyšet v rámci světového turné s názvem Vivaldianno, dříve byl členem Smetanova tria (další dvě CD pro Supraphon), jako komorní hráč koncertuje s Ivem Kahánkem, Ivanem Klánským či Miroslavem Sekerou. Bývá pravidelně zván na významné festivaly, například Pražské jaro, Janáčkův máj, Grand festival of China a Choriner Musiksommer. V roce 2020 založil soubor The Trio, který tvoří společně s klavíristou Martinem Kasíkem a violoncellistou Václavem Petrem, a s kterým v roce 2021 vyhrál mezinárodní soutěž Vienna International Competition. Mnohé z koncertů „českého Paganiniho“, jak se Vodičkovi někdy přezdívá pro jeho mimořádnou technickou zdatnost, byly natočeny Českou televizí, Českým rozhlasem nebo německým ARD. K tomu všemu učí na Ostravské univerzitě.

V sezoně 2025/2026 uvedl Jiří Vodička díla světového i českého repertoáru a navázal na úspěšné spolupráce z předchozích let. Vystoupil v dvojroli sólisty i dirigenta s Moravskou filharmonií Olomouc, s Českou filharmonií se v rámci karlovarských Variací představil v Korngoldově Houslovém koncertu. Velkou událostí jara 2026 byla spolupráce s Janáčkovou filharmonií Ostrava, se kterou pod taktovkou Roberta Kružíka nahrál pro vydavatelství Supraphon nové sólové album. V oblasti komorní hudby ho můžeme slyšet také v četných projektech, například v dramaturgicky pestrém cyklu Po stopách Antonína Dvořáka či v dialogu dvou houslistů s názvem Dva mistři, jedno pódium, ve kterém Jiří Vodička vystupuje po boku svého kolegy na postu koncertního mistra České filharmonie Jana Mráčka.

Hraje na vzácný italský nástroj Joseph Gagliano 1774, který dostal do dlouhodobého užívání od bývalého šéfdirigenta České filharmonie Jiřího Bělohlávka.

Amerického dirigenta Keitha Lockharta si příznivci České filharmonie nejspíše vybaví v souvislosti s již tradičními červnovými open-air koncerty na Hradčanském náměstí – na konci minulé sezony Lockhart už podruhé při této příležitosti stanul před prvním českým orchestrem s taktovkou v ruce. Šéfa orchestru Boston Pops a uměleckého ředitele Brevard Music Center v Severní Karolíně však český divák může mít spjatého i s ještě populárněji laděnou čtveřicí koncertů po České republice, kdy v roce 2016 Česká filharmonie spolu s ním uvedla pořad Best of Broadway, vůbec první sestavený z muzikálových melodií, který kdy orchestr sídlící v pražském Rudolfinu zahrál.

Keith Lockhart se narodil v Poughkeepsie ve státu New York a své hudební vzdělání zahájil v sedmi letech hrou na klavír. Absolvoval Furman University ve dvojoboru němčiny a hry na klavír a dále také Carnegie Mellon University studiem nakonec převládnuvšího dirigování. Dirigentem zmíněného tělesa Boston Pops je již bezmála třicet let, od roku 1995. Absolvoval s ním téměř dva tisíce představení, pětačtyřicet amerických turné do sto padesátky měst a čtyři turné mimo Spojené státy. Plnost otisku do amerického kulturního života navíc dokladuje na osmdesát televizních pořadů, ve kterých se objevil, a také účinkování na nejvýznamnějších sportovních událostech, jako jsou finále nejvyšší tamní ligy amerického fotbalu s názvem Super Bowl nebo závěrečné kolo basketbalové NBA. Na Den nezávislosti 4. července pak orchestr každoročně přiláká více než půl milionu diváků (s tím, že další miliony sledují živý přenos) na akci Boston Pops Fireworks Spectacular. Ne všechen americký hudební odkaz dirigenta je však spjatý s orchestrem Boston Pops. Jedenáct let zastával vedoucí funkci hudebního ředitele také v Utažském symfonickém orchestru, přičemž veřejnosti dozajista nejnápadnějším počinem této doby je účast na zahájení zimních olympijských her v Salt Lake City, které se konaly v roce 2002.

Byť je Lockhartovo působení situováno převážně do Severní Ameriky – dá se říci, že řídil téměř všechny tamní významné orchestry –, jeho evropské působení v žádném případě není zanedbatelné. Stanul v čele orchestrů, jako jsou Královský orchestr Concertgebouw, Londýnský symfonický orchestr či Vídeňský rozhlasový orchestr a v letech 2010–2018 zastával pozici hlavního dirigenta BBC Concert Orchestra. S tímto orchestrem se podílel na každoročním vystoupení na festivalu The Proms a také oslavách šedesáti let od vzniku orchestru. Stejného roku 2012 těleso také vedl při slavnostním galakoncertu nedávno zesnulé britské královny Alžběty II.