René Vácha

Nástroj
viola

Členem České filharmonie
od května 1989

„Rád hraji smysluplnou hudbu.“

S hudbou byl v kontaktu již od raného mládí, protože v jeho rodině byla přítomna neustále. Jeho maminka ráda zpívala lidové písně a hrála na klavír, stejně jako jeho o dva roky starší sestra. To byl asi důvod, proč si „vypřál“ taky nějaký hudební nástroj. „Na housle jsem hrál od čtyř let, v patnácti maminka usoudila, že se nikam jinam, než na konzervatoř nedostanu. Tam mě prof. Jaroslav Ruis přesvědčil o tom, že viola je nejkrásnější nástroj a pak se už vše odvíjelo v hudebních kolejích,“ vzpomíná René Vácha na svůj přechod z houslí na violu, kterou poté absolvoval i na pražské AMU, a to ve třídě prof. doc. Milana Škampy. V průběhu studií ještě absolvoval roční stáž na Běloruské státní konzervatoři v Minsku pod vedením doc. Vadima Skibina. Pedagogickou činnost si poté sám vyzkoušel během školního roku 1986/1987, kdy učil hlavní obor viola na Konzervatoři Pardubice.

Laureát soutěže v Hradci nad Moravicí se během studií ale i následně věnoval převážně komorní hudbě. Byl členem souborů Pro Arte Antiqua Nova (sdružení starých viol a gamb Jana Šimona pro autentickou interpretaci barokní hudby) a stal se jedním ze zakládajících členů souboru Agon, se kterým odehrál množství koncertů doma i v zahraničí. Jako člen tohoto souboru koncertně uvedl československé premiéry sólových skladeb Philipa Glasse (Strung out), Steeva Reicha (Violin Phase), Mortona Feldmana (Hudba ticha pro violu a klavír) a dále mnoho dalších souborových skladeb světových i domácích autorů (např. provedení Glassovy opery Pád domu Usherů v pražském Národním divadle). S violoncellistou Vojtěchem Havlem založili improvizační duo, které mimo vlastních koncertů odehrálo i několik improvizačních koncertů s Alanem Vitoušem a Jiřím Stivínem. Byl jedním z prvních a dlouholetých členů Collegia Quodlibet Jiřího Stivína. Jako člen souboru Michal Hromek Consort mimo mnoha koncertních vystoupení natočil jako hráč na housle, violu a violu d‘amour několik CD, z nichž posluchačsky nejúspěšnější bylo album „Keltská kytara“, které získalo ocenění Zlatá deska. Se svými kolegy z České filharmonie J. Dvořákem a J. Zelbou založil komorní soubor Čeští barokní sólisté, se kterým absolvoval řadu koncertů (koncertní činnost završili natočením CD, které je věnováno barokní hudbě francouzských autorů) a spoluzaložil také Cimbálovou muziku České filharmonie, kde se jako primáš věnoval převážně interpretaci horňáckých lidových písní.

Do České filharmonie nastoupil v roce 1989. „Na koncerty České filharmonie jsem chodil celou konzervatoř a dostal jsem si ji pod kůži natolik, že jsem do žádného jiného orchestru ani nechtěl. Jiná věc ale byla, že jsem se tam dostal až na třetí pokus,“ přiznává Vácha, který se v současnosti již intenzivně chystá do odchodu do nehudebního důchodu. Přesto doufá, že se hudbou bude bavit i nadále, byť by to mělo být jen s kytarou a domácí interpretací táboráky ověřených písní v kruhu rodinném.