Jan Holeňa

Nástroj
violoncello

Členem České filharmonie
od října 2002

Účinkuje v souborech
Virtuosi di Basso
Cimbálová muzika České filharmonie
Cimbálová muzika Pavla Můčky
Český komorní orchestr
sbor Jednotky sboru dobrovolných hasičů Davle
Collegium Gabriely Demeterové

„V symfonickém orchestru je třeba hrát týmově, potlačit své sólové ambice a snažit se realizovat představy dirigenta a kolegů k výsledkům, které budou bavit posluchače i mě samého.“

Na violoncello začal hrát u Mirko Škampy na pražské LŠU Lounských v pěti letech. „Pocházím z hudební rodiny a rodiče se mnou v dětství každý den seděli u cella. Tím jsem už tehdy dostal jasný základ a cesta přes konzervatoř, kde jsem studoval u Josefa Chuchra a Miroslava Petráše, u kterého jsem pokračoval i na HAMU, mi přišla přirozená,“ vzpomíná Jan Holeňa, pro kterého bylo zároveň už od dětství velice přirozené hrát na koncertech a účastnit se soutěží, ze kterých si odvezl ceny a čestná uznání (Heranova soutěž v Ústí nad Orlicí 1986, Soutěž LŠU v Prostějově 1987, Mezinárodní violoncellová soutěž v rakouském Liezenu 1992 či Soutěž o cenu Leoše Janáčka Brno 1995). „Hrál jsem komořiny, od dvanácti let v Pražském studentském orchestru, od osmnácti let pak v Českém komorním orchestru, kde jsem se potkal s budoucími kolegy z České filharmonie. Když byl v mých třiadvaceti letech vypsaný konkurz do České filharmonie, ani jsem nepřemýšlel o tom, že bych k němu nepřišel. Přesto pak ještě trvalo tři roky, než jsem do filharmonie nastoupil. Mezitím jsem absolvoval HAMU a byl rok na vojně u cimbálovky v souboru Ondráš.“ Právě tento soubor ho přivedl k folklórní hudbě, které se dodnes věnuje v Cimbálové muzice Pavla Múčky a také jako spoluzakladatel a člen Cimbálové muziky České filharmonie.

Komorní hře se věnuje od raného věku, ať už to byly soubory jako Collegium Gabriely Demeterové, Musica Bohemica nebo rodinný soubor Airedale trio, se kterými natáčel pro Český rozhlas, nebo v současné době Violoncellové duo Fidlitas, v němž vystupuje s Dorou Hájkovou, a Virtuosi di Basso. Zároveň má na svém kontě také několik sólových nahrávek.

Na italský nástroj Florino Guidante z roku 1750 hraje rád pestrý repertoár, který se violoncellistům nabízí, ve velké oblibě pak má Bohuslava Martinů, jehož violoncellové dílo nastudoval téměř celé a za provedení jeho Druhé violoncellové sonáty získal v roce 2000 cenu Společnosti Bohuslava Martinů. „Vedle toho si vždy rád zahraji jeho Šestou symfonii,“ doplňuje.

„Abych měl muziku pořád rád a těšil se z ní, musím si od ní občas také čistit hlavu,“ vysvětluje, proč se stal hasičem v Davli, kde je vedle běžné činnosti i náměstkem. „A co mě naplňuje nejvíc, od roku 2013 vyjíždím v Zásahové jednotce, takže jezdím k požárům nebo technickým výjezdům. I z toho původu se musím udržovat ve fyzické kondici. Jezdím na velké terénní koloběžce a v zimě jsem pravidelně na startovní listině Jizerské 50. Když je více volna, cestuji v obytné dodávce za přírodou po celé Evropě.“